Adrian se narodil o pár minut dříve než jeho dvojče Andreea. Už od dětských let, byly nerozlučná dvojka. Léta plynula a Adrianova osobnost se začínala tvarovat. Bohužel ne tak dobrým směrem. Stával se agresivnějším, necitelnějším vůči ostatním. Život se mu zdál příliš nudný a předvídatelný. Každý se snažil chovat se co nejlépe, jak se slušilo ke královské rodině. Jeho to ale nudilo. Lítal s jednoho průšvihu do druhého. Stále mu to ale nestačilo. Lákal ho život Dhampýrů. To bylo pořádné vzrušení. Možnost zabijet. Po tom toužil. Spřátelil se s pár Dhampýry, kteří mu věnovali pravidelné tréninky. Trénoval tvrdě, kdykoliv mohl. Matka jeho koníček ale neschvalovala a tak to musel vše dělat potají. S oblibou navštěvoval městské cluby, kde vyhledával nebezpečí. Očividně měl velké štěstí, když zatím nenarazil na žádného strigoje. Za to se ale připletl do nejedny rvačky. Jednou to skončilo dokonce tak, že při rvačce zabil jednoho chlapce. Jeho matka byla královská, navíc budoucí ředitelka školy. Měla dobré kontakty a tak se vše ututlalo. Tehdy se ale v Adrianovy něco probudilo. Stvůra, která v něm dřímala vyšla na povrch. Nebyl vůbec špatný s toho že někoho zabil, právě naopak. Tyhle své choutky si ale nechával pro sebe, dokonce je tajil i před Andreeou. A té byl jinak otevřený možná až příliš. Určitě víc než by bylo u sourozenců normální. Tak se to povídalo. Byl na královském dvoře všem na očích. Byla jen otázka času než někdo začne pomlouvat, jejich vzájemnou blízkost. Jako další přišla na řadu nehoda u které zemřel, nebo si to alespoň myslel. Byl skoro zázrak že on a Andreea přežily. Stal se stínem políbeným. Tím se připoutal k Andreei, ještě více, pokud to bylo vůbec možné. Zároveň od ní přebíral temnotu, která mu ničila poslední zbytky příčetnosti. Na druhou stranu si ale vychutnával, když viděl že se mění i jeho sestra. Krátce poté nastoupily společně na Akademii Sv. Vladimíra.