Do rodiny alchymistů se už narodil. Neměl moc na výběr a kdo ví možná by si ani jinak nevybral. Jako každý alchymista tak i on má své zvláštní zlaté tetování, které má ale od krku až k žebrům. Jelikož jeho rodiče patřili do vedení Cechu tak on byl jejich následník. Něco jako kdyby by první dítě moroje. Vždy byl učen ohledně toho, že morojové jsou jenom stvůry, kteří potřebují krev. Než se stačil nějak více rozkoukat po jeho vyučení jakožto alchymista tak jeho otec zemřel a matka odstoupila z vedení  a on se tak stál jedním z pěti ve vedení. Všechno fungovalo jak mělo, nesetkal se žadným morojem ani dhampýrem a byl naprosto spokojen. Nechtěl ty stvůry poznat, už stačilo, že po nich uklízeli jejich bordel ne? Starají se o to aby náhodou mezi sebou ještě nevytvořili válku a vše možné. Ochraňují lidi před nimi za což je opravdu rád. Netrvalo ale dlouho a po roce ve vedení byl pozván na školu Sv. Vladimíra aby něco zařídil. Moc se mu do toho nechtělo ale musel, byla to jeho povinnost. Poznal tam jednu dívku, která vypadala jinak než ostatní. Hope Drozdov, nelíbilo se mu, že je to morojka, měl k tomu nechuť ale jak tam trávil nějaký ten čas tak se z toho pomalu stávalo něco více, zamilovali se do sebe spíše mu neustále lezla do snů, do hlavy, vědomě mu ovládala různě mysl a hrála si s ním. Byl takový její pokusný králík tak kdo ví jak to skutečně je s tou láskou. Bylo to  pro něj později krasné, když jí podlehl  ale potom přijel další člověk z vedení Cechu a odtáhl ho jakmile se to dozvěděl právě na převýchovu. Žil v tom, že na něj byl využit nátlak jednoduše a že ho morojka chtěla zničit ale kde je vlastně pravda? Bylo to tak a nebo se opravdu sám od sebe zamiloval, když je všechny tak nenáviděl a měl k nim nechuť? Byl tedy dva roky na převýchově, kde to nebylo moc příjemné a týrali tam jeho mysl aby z něho dostali tu lásku nebo nějaký ten cit, chtěli aby měl zase nechuť ke všemu. Což se také stalo. Převychovaly ho a teď ho poslali zpět na školu aby zjistili zda se to opravdu povedlo. Bude muset stát opět tváří v tvář Hope.